Vaše partnerka není vaše matka. A to je důležité vědět!

Každý muž si s sebou nese z dětství něco, co nedostal. Možná to byla matka, která byla příliš zaneprázdněná. Možná příliš chladná. Možná naopak příliš kontrolující nebo dávající opičí lásku. Ať tak nebo tak, někde hluboko v muži žije chlapec, který touží po péči, přijetí a bezpodmínečné lásce. A když přijde do vztahu se ženou, která je laskavá, pečující a vstřícná, něco v něm si oddychne. Konečně.

Problém je, že tohle oddechnutí může být začátek pasti.

Jak se z partnerky stane „matka“?

Žena, která miluje svého muže, přirozeně chce o něj pečovat. Chce mu ulehčit, být oporou, zajistit pohodu. A muž, který v dětství péči nedostal dost, nebo v podobě, kterou potřeboval, ji vděčně přijímá. Zpočátku to může vypadat jako krásná idylka.

Ale postupně se něco začne měnit. Žena přebírá stále více iniciativy. Řeší věci za muže. Připomíná mu stále dokola jeho povinnosti. Organizuje společný život. Muž se nechává vést a pohodlně se usazuje v roli toho, kdo je zaopatřen.

• Přestává být aktivní.

• Přestává být iniciativní.

• Přestává být skutečným mužem.

Z mé psychologické praxe vím, že ve chvíli, kdy žena začne fungovat jako matka a muž komplementárně k ní jako syn, přestane mezi nimi proudit to, co partnerský vztah živí. Přitažlivost, respekt, erotické napětí. Zůstane funkční soužití, ale vášeň se vytrácí. A ani jeden z nich přesně neví proč.

Past projekce - kdy se z partnerky stane nečekaně terč

Tady přichází část, která ženy nejvíce překvapuje a bolí. Muž, který si nevědomě obsadil partnerku do role matky, díky její milující péči o něj, si do ní začne promítat všechno, co má nevyřízené se svou skutečnou matkou. Staré bolesti, zklamání, vztek, pocit nedocenění nebo odmítnutí, touhu po uznání, které nikdy nepřišlo.

Žena sleduje mužovo chování častokrát v šoku a nerozumí, co se s mužem stalo. Reaguje nepřiměřeně na to, co se skutečně děje. Zlobí se způsobem, který nedává smysl. Nebo se naopak stahuje do sebe a odtahuje bez zjevného důvodu. Tráví v práci více a více času. Hledá chyby tam, kde nejsou, hledá záminky své nespokojenosti.

Žena si říká - co jsem udělala špatně? Odpověď je paradoxní.

• Udělala příliš mnoho.

• Příliš dobrého.

• Příliš mateřsky a ne žensky.

Protože emoce vzniklé zraněním v blízkých vztazích, mohou zapnout pouze lidé, které vnímáme jako blízké. A muž, který si partnerku nevědomě obsadil do role pečující a ideální matky, se k ní nechtěně začne vztahovat jako ke své skutečné matce. V určitý okamžik svou partnerku začne svou partnerku používat k tomu, aby si konečně mohl vybít to, co si s matkou nikdy vyřídit nemohl nebo nedokázal.

Mateřsky pečovaný muž a konec partnerství

I když se muži zdánlivě líbí být rozmazlován a opečováván, zvláště v době, kdy pár ještě nemá děti a žena má kapacitu se mu věnovat naplno, je to cesta k hluboké frustraci pro oba. Muž, který nepřebírá iniciativu, aktivitu a zodpovědnost, se postupně přestává cítit jako muž. A muž, který se necítí jako muž, není ve vztahu šťastný, i když nedokáže říct přesně proč.

Jednoho dne si takový muž najde jinou ženu. Méně pečující, méně „chápavou“. Ženu, která ho ještě nezná tak dobře, aby ho začala automaticky opečovávat. A takový muž se diví, že se jeho partnerce - matce „jeho nová holka“ nelíbí. V tu chvíli si ani on sám neuvědomuje, co se děje. Emocionálně totiž svou partnerku dávno přestal vnímat jako ženu, včetně erotického soužití. Mezi takovými lidmi většinou už dávno žádná sexualita není. Vztah se změnil v něco, co připomíná spíše rodinné soužití matky a syna, než milostný příběh.

Co s tím - a je to skutečně řešitelné?

Prvním krokem je pojmenovat, co se děje. Bez obviňování, bez dramatu. Žena se může zastavit a upřímně si říct:

• „Přebírám za nás dva příliš mnoho odpovědnosti?“

• „Řeším věci, které by mohl vyřešit partner?“

• „Dávám muži prostor, aby byl mužem, nebo mu ho neustále beru?“

Druhým krokem je vědomě uvolnit prostor pro mužovu aktivitu.

• Přestat řešit za něj.

• Přestat připomínat.

• Přestat být chápavá tam, kde by bylo zdravější říct jasné NE.

Tohle zpočátku bývá nepříjemné pro oba - muž může reagovat překvapeně nebo podrážděně, protože je zvyklý na jiný režim. Žena se může cítit nedůležitá a neužitečná, s minimální sebehodnotou. Ale je to jediná cesta zpět k rovnováze a k obnově partnerského vztahu.

Třetím krokem je práce s původním zraněním, a to na obou stranách. Muž potřebuje pochopit a prožít, co si vlastně z dětství nese, a proč hledá matku v partnerce. Žena potřebuje uvidět vzorce, proč bezlimitně pečovala a co jí to dávalo. Tato práce se nedá přeskočit. Dá se ale udělat - a výsledek stojí za to.

Konec dobrý, všechno dobré

Muž, který přestane hledat matku (v nevědomé touze vyřídit si s ní účty z dětství) a začne být partnerem, získá něco, co opečovávání nikdy nemohlo nabídnout - skutečný vztah mezi dvěma dospělými lidmi, kde je prostor pro vášeň, vzájemný růst a inspiraci. A žena, která přestane pečovat a začne přijímat, objeví část sebe, o které netušila, že vůbec existuje.

Zdravý vztah není o tom, kdo se o koho postará. Je o tom, jak spolu dva lidé rostou, jak se cítí. A to je něco, co se vyplatí budovat.