Když se nevědomí chopí vlády

O nevědomí toho bylo napsáno mnoho.

A pravda je, že stále ještě nevíme, jak to ve skutečnosti funguje.

Co víme je, že jde o jakousi obrovskou databázi, která není dostupná vědomí, tedy tomu, co si uvědomujeme a co víme, s čím jsme spojeni.

Zdá se, že daná databáze obsahuje, jak vše, co jsme prožili my sami, ale dokonce i všechny zkušenosti a emoce, kterými na dané situace reagovali naši předci.

A Jung šel ještě dále a tvrdil, že nevědomí obsahuje dokonce i veškeré informace týkající se zkušeností a emocí všech lidí na planetě (kolektivní nevědomí).

Takže máme v sobě něco, co nevíme, co je, a kde je a to něco disponuje obrovským množstvím informací a žije si to někde uvnitř nás svým vlastním životem.

Čas odčasu o sobě nechá znát nějakým iracionálním chováním, cítěním, nebo rozhodnutím.

Po většinu času pulzuje naše nevědomí do vědomí podivné instrukce typu:

• to nezvládneš…,

• určitě se mu nebudeš líbit…,

• zkus to po 101, i když to 100x nefungovalo, třebas byla jen líná…

Znám lidi, kteří si celý den říkají, jak je nezdravé jíst večer, a pak se přistihnou, jak se jejich tělo zvedne z pohovky a pomalu se blíží k lednici, samo, a pak si ruka sama otevře a najde tam něco dobrého.

Tak funguje nevědomí.

A když nad námi zvítězí, tak děláme věci, které dělat nechceme a ani nevíme, proč je děláme, cítíme to, co reálným pohledem je nesmysl (například, že někoho nesnášíme nebo naopak milujeme) a děláme rozhodnutí rovnající se mlácení hlavou o zavřené dveře a ještě se divíme, že to není funkční způsob pro otevření oněch dveří.

V tom všem má prsty nevědomi.

Říká se, že život mimo jiné slouží k tomu, abychom zvyšovali své vědomí a uvědomění na úkor nevědomí.

Čím více si uvědomuji, tím více vím, o sobě i o druhých.

Vím, co mnou hýbe, proč některé věci dělám a proč na lidi kolem reaguji právě tím způsobem. To mi dává výhodu.

Takové spojení sama se sebou umožňuje vyšší míru sebeřízení a sebekorekce.

A možná nepochopitelně i vyšší míru sebepřijetí a sebelásky (o tom někdy jindy, všichni víme, že to potřebujeme a nikdo si neumí pod sebeláskou představit nic konkrétního.

Pro teď postačí, že sebelásku si můžete přestavit jako sebe-něhu nebo sebe-laskavost).

Dokonce mohu díky vyšší míře uvědomění být méně manipulovatelná a tedy i více svobodná.

Klíčové zjištění je, že v nevědomí se skrývají

• jak naše zdroje, tvořivost a inspirace,

• tak i zranění a traumata.

Ty druhé zmíněné se starají o to, aby neustále pulzovaly do vědomí v podvědomé snaze na sebe upozornit a umožnit své zhojení.

Pokud si toho však nejsme vědomi, destruují náš současný život instrukcemi k opakování zranění a prožitku bolesti.

Typickým příkladem jsou partnerské krize, které jsou z 80 % probuzenými traumaty z dětství, především vzniklými v blízkých vztazích.

A o tom více zase příště...